Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 12.04.2024 12:53 Bydliště: Praha
9084
603
7585
Poutnická hůl
Pokud se trochu podrobněji zajímáme o významné vůdčí osobnosti tak naší pozornosti jistě neujde to, že jsou vždycky zobrazovány kterak drží v ruce nějaký symbol svého postavení. Společné těmto symbolům je jejich délka kolem dvou stop a taky jejich odolnost a mechanická pevnost. Považujeme za přirozené, že k různě význačným osobnostem běžně patří třeba palcát, žezlo nebo maršálská či jiná hůl. Nápadnější už je v ruce válečníka složený vějíř, ale ten se stane mnohem pochopitelnějším při zjištění že pod černým lakem se skrývají ocelové lamely. Zároveň se tím ale přece jenom poněkud poodhaluje pravý smysl tohoto a jemu podobných doplňků - totižto že se jedná o co nejpohotovější prostředek, sloužící k obraně při přímém napadení.
Dává to smysl, protože při přímém překvapivém napadení není čas na to odněkud teprve vytahovat nějakou zbraň, právě proto je potřeba ji mít stále a nepřetržitě v ruce připravenou kdykoli k okamžitému použití. Prozatím jsme tímto odhalili smysl a účel krátkých příručních holí, ale lidstvu obdobně slouží i hole delší.
Za nejdelší "příruční" hole lze považovat čtyři až pět metrů dlouhé hole portugalských horalů, jimž tyto hole slouží k rychlým přesunům dolů, nahoru i napříč ve skalnatém balvanovitém terénu. Tyto hole jsou pečlivě opracované a vyhlazené, přičemž se ke spodnímu konci mírně rozšiřují.
Kratší, asi tak do třech metrů jsou hole pastýřské nahoře zahnuté do háku, kterým se zachytávají ovce.
Ještě kratší jsou pěti až šesti stopové hole poutnické, které mohou být z části své délky šestihranné, upravené pro pro sledování času nebo pro navigaci prostřednictvím stínu vrženého příčnými kolíčky. Některé z těchto poutnických holí jsou i zdobené řezbami, případně mají nahoře i bohatě zdobenou hlavici. Přiznávám dobrovolně že právě takovéto hole nejsou hlavním předmětem mého zájmu - tím jsou opravdu z holí poutnických právě jenom ty nejjednodušší a nejprostší, prakticky jenom oloupané přírodní kmínky nebo výhonky. Čím prostěji, primitivněji a obyčejněji konkrétní hůl vypadá, tím obtížnější je přijmout fakt, že by mohla být něčím zajímavá a nebo mít jako své tajemství tak skvělé vlastnosti, jaké skutečně má.
V dobách mého mládí jsem byl vyjadřování až nezdravě upřímného a ve své prostoduchosti jsem jednou prezentoval svůj čistě osobní názor, že "nejtechničtější a nejdokonalejší chladnou zbraní je právě dlouhá hůl", k čemužto právě přítomný v té době úřadující mistr republiky v šermu kordem P.V. projevil pochybnost o mé příčetnosti, protože přece každý alespoň trochu uvažující tvor dobře ví, že tou nejtechničtější zbraní je přece kord.
Nevyhnutelně následující souboj měl tedy rozhodnout, kdo z nás má pravdu, ovšem po necelých třech minutách oboustranného snažení jsem svou oblíbenou holí jaksi mimoděk přerazil kordovou čepel navzdory tomu, že byla značená "Solingen". Mou nabídku, že můžeme pokračovat dál po výměně kordu P.V. s poděkováním odmítnul, což jsme s našimi sekundanty přijali jako konečný výsledek souboje.
P.V. v té době plným právem patřil mezi naše nejlepší šermíře a přistoupit na souboj s ním byla ode mně spíš než co jiného nesmírná drzost, protože kdybychom bojovali oba kordem skončil bych poražen velice rychle. Ale ukázalo se jasně, že moje důvěra ve skvělé vlastnosti hole byla oprávněná a zvítězil bych i kdyby ta čepel vydržela.
Je jasné, že tak překvapivou věc není možné přijmout jenom na základě prostého prohlášení, takže se pokusím p.t. veřejnost trochu pozasvětit do základních pilířů umění fechtýřského neboli šermu. Ve vztahu k poutnické holi tím chci docílit z velkého počtu dosavadních "neznalců" vytvořit co nejvíce "vědomých" si toho jak skvělá zbraň je hůl, která je provází.
0
2
Poota 12.04.2024 13:10 Bydliště: Praha
9084
603
7585
Hůl a šerm
Napřed tedy o umění šermu jako takovém, což bych definoval jako "šerm čímkoli". Začít bych měl určitě tím, co je pro šerm nejdůležitější, ale nějak se nemůžu rozhodnout, co to je, protože v šermu mi připadá stejně důležité úplně všecko a záleží jenom na úhlu pohledu. Takže to vezmu podle toho, jak mě to zrovna napadne.
Pro zjednodušení budu probírat "čistý" šerm provozovaný pouze jedinou zbraní, která tak slouží jak pro útok tak i pro obranu. Útočit a tím i zraňovat soupeře je možné sekem/úderem nebo bodem. Bod je rychlejší, je na něj potřeba méně energie a přitom způsobuje vážnější zranění, takže je jen logické, že zbraně jednotlivce jsou hlavně bodné, a to velká část z nich dokonce výhradně. Útočit je celkem snadné a jednoduché - stačí soupeře jenom seknout nebo bodnout do nechráněné části těla. Vojákům, kteří ovládali pouze útočení se se značným despektem říkalo "sekáči", kdežto "šermíři" byli vysoce ceněni, protože ovládali umění stejnou zbraní se i úspěšně bránit.
Technika obrany je založena na několika konkrétních polohách té třetiny čepele, která je u záštity. Jednotlivé polohy, kterých je podle systému té které šermířské školy většinou tři až osm, jsou číslovány a pod těmi čísly se o nich i hovoří. Každá z těchto poloh tvoří směrem od těla "kryt" a zároveň v druhém směru "odkryt". Přesné polohy zbraně v jednotlivých krytech si stanoví a navykne každý sám tak, aby kryt spolehlivě zadržel soupeřův sek či úder mimo vlastní tělo. Zbraň musí být v poloze krytu dřív, než tam dopadne soupeřova čepel. Ideální poloha krytu je taková, aby kryl opravdu jenom tělo a ne ještě zbytečný prostor kolem něj.
Útok bodem se vykrývá tak, že dřív než nás soupeřův hrot zasáhne tak ho zachytíme vlastní čepelí kterou přesuneme do polohy krytu, takže soupeřovu čepel vychýlíme natolik že její hrot projde stranou a nejspíš až za naše záda. K naprostému základu patří ještě "střeh", v němž máme zbraň v neutrální poloze ze které má co nejblíž do kteréhokoli krytu.
Pro šerm je velice důležitá rovnováha. K fyzické rovnováze je nejdůležitější udržovat svoje těžiště nad středem spojnice obou chodidel, což umožňuje vyrazit kterýmkoli směrem stejně rychle. Vyvádět soupeře z této rovnováhy tím, že ho nutíme posunovat těžiště jinam je výborná taktika. Stejně, a možná že ještě víc, je účinné vychylování psychického těžiště z jeho neutrální polohy, ať už směrem ke vzteku,, tak kupodivu neméně skvěle pro soupeře působí i vychýlení směrem k uspokojení a dobré pohodě.
Další důležitý fenomén se skrývá pod pojmem "menzura". Tento pojem znamená zcela určitou "vzdálenost" na kterou je možné danou zbraní soupeře zasáhnout. Konkrétní velikost menzury je daná délkou zbraně a fyzickými rozměry šermíře, přičemž delší menzura je výhodou. U některých zbraní se délka jejich menzur liší natolik že se jejich menzury dokonce míjejí což je případ třeba tak různě dlouhých zbraních jako je dýka a kord.
Změnit svoji poutnickou hůl v bezkonkurenčně nejlepší zbraň můžeme kdykoli v jediném okamžiku tím, že ji uchopíme oběma rukama nadhmatem zhruba v třetinách její délky a držíme ji mírně šikmo koncem aktivnější ruky nahoru. Pro potřebu výkladu budu rozlišovat naše tři "čepele" jako aktivní a pasivní konec a mezi nimi střed. Běžné zbraně jako třeba kord, tesák, klacek nebo mačeta mají k dispozici jenom jednu "čepel" a jeden "hrot". Naše hůl má k dispozici tři "čepele" a dva "hroty", což vydatně zvyšuje naše možnosti a podstatně zrychluje naše přechody z obranného krytu do protiútoku úderem nebo bodem, stejně jako přechod zpátky do krytu. Už jenom tohle nám dává spolehlivou a pohodovou obranu, takže úmyslným protahováním boje můžeme soupeře dříve či později pohodlně "uštvat".
Další podstatnou výhodou naší hole je to, že ovládá naprosto všechny mezury od nejkratších po nejdelší, takže tím pádem je hůl vhodná proti jakékoli chladné zbrani. V praxi to navíc znamená, že pokud nás chce soupeř ohrozit tak bude vždycky v dosahu naší hole, což je pro něj daleko svízelnější než jak to už na pohled vypadá.
0
2
Poota 12.04.2024 13:23 Bydliště: Praha
9084
603
7585
Zvládnutí šermu holí
Z předešlého celkem jasně vyplývá, že poutnické holi je jedinou rovnocennou zbraní opět jenom poutnická hůl - kterákoli jiná zbraň je vůči ní v nevýhodě, takže se jí nemusíme obávat. Teoreticky už tedy vlastnosti své hole znáte, ovšem zatím postrádáte i úplně základní dovednosti potřebné pro ůspěšnou obranu a nejspíš právě pochybujete o tom, že by bylo možné se šermu, a zvláště šermu tak složitému a náročnému, naučit pouhým čtením.
V tom máte samozřejmě pravdu, protože zvládnutí jakéhokoli šermu vyžaduje hlavně praktické procvičování všech akcí i jejich prvků tak dlouho než dosáhneme dostatečné přesnosti a rychlosti na úrovni reflexu, tedy dokonalosti. Jsem si toho pochopitelně vědom, ale na druhou stranu znám natolik důvěrně specifika fenoménu poutnické hole, abych byl schopen najít reálně úspěšný způsob výuky i v těchto podmínkách.
Nebudeme nacvičovat žádné předem dané "akce", ale svoje vlastní si postupně a v klidu zvolna vybudujeme silně zpomaleným "stínovým" bojem opět proti poutnické holi, tedy nejtěžším možným soupeřem. První výhodou je to, že se šermu učí dva lidi najednou a druhou výhodou je to, že náš případný boj bude jenom proti jednodušeji vyzbrojenému soupeři. To silné zpomalení nácviku je nutné k tomu, abychom měli dostatek času na vytvoření organických a plynule navazujících jednotlivých poloh hole.
U jednočepelových zbraní se zpravidla střídá kryt a útok, u hole která je prakticky tříčepelová mohou po krytu následovat i dva útoky téměř současně.
Údery a body směřující na břicho kryjeme přednostně do strany střední částí svisle držené hole, což nám dává možnost útočit vzápětí na hlavu a na nárt nebo koleno předsunuté nohy, obojí úderem či bodem. Obranu střední částí hole kombinujeme s následujícími útoky oběma konci hole. Krytu jedním koncem využijeme k "dlouhému" útoku druhým koncem, což donutí soupeře k neméně dlouhému ústupu - časté opakování soupeře rychle unaví.
Opakuji že celý nácvik probíhá ve zpomalení, kdy třeba s každým útokem počkáme na to jakým krytem to soupeř vyřeší a pak opět počkáme na to jakým útokem či jakými útoky nás počastuje. Dostatek času na řešení bojových akcí je zárukou, že je rozumem vyřešíme optimálně, přitom si tato řešení ukládáme do paměti a jejich příští použití už je více či méně automatizované. Tyto zpomalené nácviky se mohou pro zpestření používat i jako součást aktivního odpočinku se současným posilováním pocitu osobní bezpečnosti.
Zdůrazňuji že poutnická hůl slouží vždycky a bez výjimky jenom k obraně, takže tímto způsobem nikdy nikoho aktivně nenapadáme. Zneužití poutnické hole k útoku je proti její přirozenosti, takže se to útočníkovi dříve či později nějak určitě vymstí.
Podpořte chod fóra 