Věci druhdy tajené jako vědy hermetické, alchymie, magie a ezoterika
Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Naznačené hrátky s větrníčkem a těžišti nejsou jen samoúčelnými exhibicemi, ale naopak velice důl...
Poota 18.01.2024 19:28 Bydliště: Praha
9088
603
7590
O posledních věcech člověka
Moje vize vzdálené budoucnosti předpokládá až několikanásobné navýšení celkového počtu současně žijících lidských bytostí, s čímž se vynoří potřeba řešit nejrůznější problémy s tím spojené. Vrstva duchovně nejvyvinutějších bytostí si s těmito problémy hravě poradí díky tomu, že budou mít k dispozici i všechny "předvěké" technologie, takže třeba energii nebudou přijímat prostřednictvím zažívacího traktu ale napřímo z energetického pole. K vytváření svých obydlí budou moci využít třeba techniky kyklopského zdiva a nebo ražby tunelů a podzemních prostorů technikou dematerializace, která se dá využít i k bezezbytkové likvidaci jakéhokoli odpadu. Tato duchovně nejvyšší vrstva populace dokáže cokoli převést z matérie na pouhou informaci a také jakoukoli informaci na materiální objekt, a to jak "přímo", tak i třeba použitím příslušných "zařízení" jakými jsou třeba Černé nebo Bílé díry, vadžra, čakra a jim podobné.
Bytosti na nižších duchovních úrovních, které nedisponují uměním dematerializace, budou muset nějak řešit problém, jakým způsobem naložit s ostatky svých zemřelých jedinců. Z procházení všemi možnými pohřebními zvyklostmi vyplývá jediný závěr - všechny dosavadní kultury vycházejí z předpokladu, že smrtí člověka nekončí existence všech jeho složek, ale pouze jeho nejnižší část, kterou je jeho hmotné tělo. To bez spojení s vyššími (= méně hmotnými) složkami ztrácí napojení na dosavadní řád a bez něj začíná podléhat rozkladu a zmaru.
Nejspíš na základě praktických zkušeností s mimotělním cestováním vznikl názor, že smrt je jenom jeho "tvrdší" obdobou. Celkem logicky z toho pak i vyplývá přesvědčení, že při zmrtvýchvstání se nehmotná složka osobnosti může vrátit jenom do své původní tělesné schránky. Na jednu stranu to vede k co nejdokonalejšímu, byť i přiměřeně drahému balsamování ostatků. Protipólem je třeba omezování možností fyzického fungování pohřbeného těla například zatížením balvany, dekapitací s uložením hlavy do nefunkční konfigurace, nebo také amputací končetin či jejich částí.
Smrtí jedince začíná proces "likvidace" jeho materiálních ostatků, který je možné rozdělit do první fáze, v níž se rozkládají všechny "měkké" části jako jsou třeba vnitřnosti, svaly, šlachy a kůže. Tato fáze je pro nejbližší okolí v mnoha směrech velice nepříjemná a obtěžující, takže snahou většiny pohřebních rituálů je tuto fázi buď nechat probíhat v skrytu podzemí, přenechat ji ohni a nebo svěřit specializovaným komunitám.
V druhé fázi se už prakticky jedná o víceméně čisté kosti, které se někdy hlavně pro úsporu místa druhotně pohřbívají v mnohem menších kostních schránkách, tedy pokud se nenechají dorozložit v původním uložení.
V hornatých zemích kde se nedají kopat hroby, se praktikují takzvané vzdušné pohřby, kdy pozůstalí nebožtíka připraví pro zpracování mrchožravými ptáky, což obnáší mrtvolu rozpárat a vyvrhnout, svaly odřezat a velké kosti rozdrtit. Opravdu nezávidění hodná práce, ovšem výhodou je současný průběh obou pohřebních fází, navíc během pár dní.
0
0
Poota 22.01.2024 17:50 Bydliště: Praha
9088
603
7590
Bez hrobů, uren a rakví.
Architektka navrhla hřbitov s možností zkompostování těla
Po malém odbočení se vrátím k věcem souvisejícím se Stvořením Vesmíru, Galaxií, Slunečních soustav a nebo čehokoli jiného.
Odmítám předkládaný model "statického" Vesmíru který byl kdysi nějak stvořen a v této své konečné podobě má setrvat až do svého zániku. Jinde předkládám pravděpodobnější model stvoření počínající od jediného bodu a dále pokračující přidáváním bodů dalších, kterýžto proces stále ještě probíhá a není vůbec jasné kdy a jak skončí. Z těch pár "viditelných" procent Vesmíru se dá usoudit, že na utváření jeho momentálního stavu má zásadní vliv rotace, která vytváří nové objekty schopné ovlivňovat svoje okolí. Jak už je u vědců zvykem jít na všechno obráceně, tak astrofyzici soustředili svoji pozornost napřed na to, co není vidět, ale projevuje se "jinak", tedy na Černé díry. Ty je zaujaly hlavně svojí schopností nasávat ze svého okolí jakoukoli hmotu, která se tak podle jejich přesvědčení v Černé díře supergravitací stlačuje. Teprve pak se spíš jenom kvůli symetrii objevily Bílé díry, které by sice měly být viditelné a nejspíš by měly chrlit hmotu, ale jejich fotografie jsem nikde neviděl. Místo nich kolují světem obrázky přehnutého listu papíru, jehož poloviny jsou propojené spojenými nálevkami, které tak názorně ukazují, že spojením Černé a Bílé díry vznikne Červí díra, která tak může teoreticky zkrátit cestu Vesmírem.
Pokud chceme docílit něčeho kloudného, tak musíme na podobné báchorky zapomenout a nahradit je něčím co se skutečnosti podobá mnohem víc než to co nám nabízí věda. Znamená to ale odvážný skok do náručí tak nevěrohodných pavěd jako je třeba zrovna magie. Ovšem naopak to neznamená že bychom měli opustit ta nejzákladnější pravidla, která dělají vědu poctivou vědou, na kterou se dá opravdu spolehnout.
0
0
Poota 05.02.2024 13:31 Bydliště: Praha
9088
603
7590
Především se musíme vyrovnat s tím, že budeme nuceni pracovat v úplně jiném prostředí kde platí jiné zákony a jiná pravidla. To "jiné prostředí" je větší množství zvláštních světů, jejichž pravidla se většinou navzájem liší. Pro seriózní práci ovšem nestačí do těchto "říší" jenom nahlížet - je bezpodmínečně nutné do nich vstoupit a "žít" v nich, být jejich součástí. "Vstupenkou" do těchto říší jsou "jiné" hladiny vědomí, z nichž nejdůležitější je hladina Alfa. Základem bez kterého není možné se na poli magie dostat dál, je schopnost dostat se do hladiny Alfa a zůstat přitom při plném vědomí, což si vyžaduje delší výcvik.
Jakékoli "kratší" cesty ke změněným hladinám vědomí prostřednictvím drog nebo různých obřadů dávají jenom částečné výsledky a pro seriózní magickou práci jsou nepoužitelné a navíc tím, že v nich nemáme nad procesy plnou kontrolu se většinou stávají pouze spolehlivou cestou do blázince.
Možnosti a způsoby mentální práce v hladinách jsem přiblížil v "Povídání o Silvově metodě" https://www.omforum.cz/forum.php?t=57 což je seriozní, spolehlivá a přímočará cesta k magii. Samozřejmě jsou k dispozici i jiné cesty a záleží jenom na tom, kudy se kdo rozhodne vydat k cíli, protože pracné a náročné jsou všechny. Stát se opravdu dokonalým mágem se podaří jenom nemnohým což je dobře, protože skutečná moc není žádná hračka pro amatéry a nedouky.
K probrání toho mám hodně a začnu třeba tím, že uvedu jak je to ve skutečnosti s těmi Černými dírami. Vědci je malují jako rotující nálevky, ale jenom proto, aby se jim dobře znázorňovalo to nasávání hmoty a taky to čemu říkají horizont událostí. Podle mého výkladu se jedná o rotující "kouli" Jinového pole, která nasává z okolí matérii, kterou změnou jejího kmitání mění napřed na nehmotnou sílu a posléze až na čistou informaci, což vypadá tak, že matérie "zmizí".
Bílá díra je rotující "koule" Jangového pole, která funguje obráceně - každou informaci, která se dostane do jejího středu převádí na sílu/energii a případně až na matérii, kterou vyvrhuje do okolního prostoru. Nám se každá Bílá díra jeví jako svítící hvězda, přičemž každá je Sluncem pro svoji soustavu, kterou si postupně vytváří z materializovaných objektů. Původně malé "novorozené" oběžnice přijímají ze svého Slunce energii a matérii, takže se neustále zvětšují, což je časem donutí k přesunu na další větší dráhu. Každá sluneční soustava je živý neustále dynamicky se vyvíjející objekt.
Červí díra je konstrukt našich astrofyziků, podle nichž by teoreticky mohla sloužit k přesunu materiálu. Mně slouží jako inspirace k vytvoření velice užitečného zařízení, které nazvu třeba "editor informací". V mém pojetí jsou ovšem oba díly navzájem prohozené, takže informace vstupuje do Jangového vortexu, který ji transformuje do nehmotného obrazu modifikovatelného vizualizací - ten se následujícím Jinovým vortexem převede na modifikovanou informaci, kterou už je možné zviditelnit nebo až materializovat výstupním Jangovým vortexem.
Takhle teoreticky nám to docela hezky funguje, ale skutečnou použitelnost nám ukáže teprve praxe, pro kterou napřed musíme vyřešit několik problémů. Začnu třeba tím kde najdeme Jangový a Jinový vortex?
A právě tady jsme se dostali do bodu od kterého jsou pro nás všechny naše dosavadní zkušenosti naprosto bezcenné protože v říši magie je prostě všechno úplně jinak. Začíná to už tím, že do takzvaného astrálu se bez hladiny Alfa vůbec nedostaneme. Takže hned tady a teď se rozpočítáme na ty, kdož se čtením budou učit pracovat a na ty, kdo si budou jenom číst o tom, jak to v astrálu chodí a co všechno se tam dá dělat a zažít. Píšu to pochopitelně pro ty první kteří si můžou rovnou ověřit, jestli je to skutečně tak. Na názoru těch druhých vůbec nezáleží a můžou si věřit či nevěřit čemu je jim libo.
0
0
Poota 05.02.2024 13:44 Bydliště: Praha
9088
603
7590
Takže se vrátím k té otázce: Kde najdeme Jangový a Jinový vortex?
NIKDE!
Protože tak už to v astrálu chodí, že tam není nic co někdy někdo nevytvořil. Ale na druhou stranu to není žádné neštěstí, protože cokoli nebo něco jiného si můžeme snadno a rychle vytvořit sami. V astrálu totiž platí, že:
Cokoli si nějaké "vědomí" dokáže představit, to se tam také vytvoří.
Tak jednoduché věci jako jsou třeba ty zmíněné vortexy se dají vytvořit rovnou a ani se nemusejí dotahovat až do materializace, ale když už jsem je zmínil, tak je zkusím dle možnosti probrat podrobněji - ukážou se tak různé možnosti těchto dvou základních "nástrojů" materializace a vlastně i dávných technologií.
Začnu tím, že pro Černou díru neboli implozivní vortex budu používat název imvort a pro Bílou díru neboli explozivní vortex budu používat název exvort. Pro oba vortexy platí, že mohou být jak materiální, tak i jenom čistě silové a nemateriální.
Imvort nám nabízí jenom převedení objektu na informaci, což se dá využít k dematerializaci, po které z materiálního objektu zbyde jenom čistá informace, takže imvort může primárně řešit snadnou likvidaci jakéhokoli odpadu, navíc s možností cokoli z toho opět obnovit a také ražení štol, šachet, tunelů a jeskyní.
Exvort nám nabízí jenom vytvoření objektu z informace, která vstupuje do centra exvortu a pokračuje do těla exvortu, v němž se mění v plně funkční silový obraz objektu. Pro následnou materializaci musí objekt opustit prostor exvortu skrze jeho povrch. Zopakováním docílíme duplikace objektu, vícenásobným opakováním docílíme replikace - například prokázaného zvětšování VesmírU je docíleno právě replikací, kdy je nastaveno opakované načítání Éterového bodU, což znamená že se bude ProstoR zvětšovat až do té doby, na kterou je opakování nastavené.
Spojením imvortu a exvortu vznikne velice užitečný čistě silový nástroj pro editování informací, pro který budu používat název edvort, který jako takový má obrovský potenciál v tom, že umožňuje měnit libovolnou část informce a tím i kteroukoli vlastnost objektu - jako třeba velikost, skupenství, lokaci, tvar a další, navíc s tím že jejich úprava může být prováděna podle nějakého vzorce či algoritmu.
Edvort je nejúčenější používat vložený do středu Červí díry mezi imvort a exvort pro provedení určité změny na konkrétním objektu. U některých změn je nutné respektovat "krokování" kvůli kvantovosti, posloupnosti nebo fraktálové struktuře.
0
0
Poota 16.02.2024 13:56 Bydliště: Praha
9088
603
7590
Poota napsal(a):Každá sluneční soustava je živý neustále dynamicky se vyvíjející objekt.
To znamená, že si z jejího aktuálního stavu můžeme odvodit jak její vzhled v minulosti tak i v budoucnosti.
Planety se materializují ve Slunci, které je postupně "vyvrhuje" vždycky na vnitřní oběžnou dráhu. Oběžné dráhy jsou předem dané a tak každá nová planeta donutí ty starší k tomu aby se přesunuly o dráhu dál.
K životu nejpříznivější je dráha třetí na které obíhá momentálně Země, Na této dráze byl dříve Mars a proto byl život na něm. Materializací Mekura došlo k přesunu všech planet "o dráhu dál", takže země vytlačila Mars a život se přesunul na ni. Je jasné, že plány na osidlování Marsu jsou zcestné, protože v budoucnosti budou pro život vhodné podmínky na Venuši, která bude obíhat na místě Země.
K oné změně dráhy Země se zřejmě pojí informace, že se kdysi dávno "zastavilo Slunce" a případně došlo i k "obrácení jeho dráhy", což jsou jevy jinak těžko vysvětlitelné.
Jako se vyvíjí Sluneční soustava, tak se vyvíjí a mění zřejmě i každá planeta. Ze Slunce se rodí nejspíš jako malá pevná kulička, která přijímá energii ze Slunce, což ji postupně zvětšuje. Zvětšující se tekuté jádro postupně trhá pevnou kůru do pevninských ker, mezi kterými vyplňuje prostor voda, která se také průběžně vytváří. Zvětšování planety zpomaluje její rotaci.
0
0
Poota 22.04.2024 19:39 Bydliště: Praha
9088
603
7590
Změna neutronu na proton
Tato změna je běžně známa a nejsnáze se jí dá docílit ostřelováním vosku proudem neutronů. Jev má fyzika dobře a důkladně prozkoumaný, ale stejně ho není schopna nějak přijatelně vysvětlit.
Podle ní změna neutrálního náboje na silně kladný se současnou ztrátou hmotnosti naznačuje, že neutron přichází o elektron. Tomu ovšem odporuje jak hmotnostní bilance, tak i nemožnost "sloučení" protonu s elektronem v jedinou částici.
Řešení které nabízí vláknová jin-jangová fyzika je opravdu natolik jednoduché, že může být i tím "pravým ořechovým".
Podle něj je neutron tvořen do spirály stočeným dvojvláknem, které tvoří jinové a jangové vlákna, obě stejně dlouhá a přiložená k sobě navzájem opačnými konci. Tato spirála se střídavě natahuje a smršťuje v rytmu odpovídajícím aktuálnímu časoprostoru.
Délka, na kterou je spirála natažena nebo stlačena, nám určuje její vlastnosti, takže je učena přesně hranice stlačení, od které jsou závity spirály natolik husté, že jsou viditelné a projevují se materiálně. Druhým směrem délky jsou závity stále řidší, takže "částice" je průhledná a stává se kvantem síly.
V neutronu jsou obě vlákna stejně dlouhá, takže se jejich náboje navzájem vyruší. Tato rovnováha se dá zrušit rozdílnou délkou jinové a jangové spirály. Z nějakého důvodu se běžněji dá prodlužovat jinová spirála, kdy dochází k situaci, kdy jangová spirála už je stlačena za materiální hranici, kdežto jinová spirála zůstává ještě před ní, takže se materiálně neprojevuje. Náboje obou spirál se již navzájem neruší, "částice" má kladný náboj a poloviční hmotnost, takže vznikl proton - a dokonce plně odpovídající dokázaným vlastnostem.
Pokud předpoklad odpovídá skutečnosti, tak by mělo být možné měnit i protony na neutrony, což by mohla být schůdná cesta k reálným transmutacím.
Podpořte chod fóra 